STŘEDA 8. 4., 17 h | Karol Piegza, rodák z Lazů u Karviné, byl horník, učitel, zaolšský folklorista a sociální aktivista. Ve své sběratelské činnosti shromáždil více než 300 textů lidových písní reflektujících náročný život horníků. V rámci programu budou představeny hornické prapory a stuhy včetně jejich ikonografie. Součástí setkání bude také recitace vybraných ukázek písňových textů a básní tematizujících těžký úděl horníků na Karvinsku. Setkání probíhá v polském jazyce a připravil ho Stanisław Gawlik. 
Sopky v geologické historiii Moravy a Slezska
8. 1. - 3. 3. 2019
Pozvání na výstavu znamená pro návštěvníka jedinečnou možnost seznámit se s výbušnou historií Moravy a Slezska. Je těžké uvěřit, že i na naši na pohled klidnou krajinu se kdysi vylévala žhavá láva, krátery četných sopek vyvrhovaly sopečné pumy, mračna ohnivého popela a z úbočí se valily smrtící bahnotoky. Přesto tomu tak bylo, a to v době dokonce geologicky „nedávné“, během třetihor a čtvrtohor. Četné důkazy v podobě vulkanických hornin z našeho území i ze světa svědčí o tom, že naše Země je stále živým a dynamickým tělesem.
První část výstavy se zabývá sopkami jako velmi nápadným a často dramatickým projevem vnitřní energie Země. Jsou zde popsány příčiny vzniku sopek, jejich jednotlivé typy i druhy vulkanických erupcí. Podrobně jsou rozebrána všechna nebezpečí, kterými hrozí sopky - zabijáci ve vulkanicky aktivních oblastech. Historické informace o největších světových katastrofách, které mají na svědomí právě sopky, jsou doplněny také údaji o současných aktivních vulkánech. Instruktivní panely jsou doplněny četnými ukázkami magmatických hornin ze světa i České republiky. Projevy vnitřních geologických sil se totiž v minulosti týkaly i našeho území. Na mnohých geologických lokalitách Moravy a Slezska je dodnes zaznamenána jejich vulkanická historie, uchovaná v sopečných horninách.
Druhá část výstavy mapuje výskyty sopečných hornin v různých geologických obdobích. Za nejstarší vulkanity celé České republiky jsou podle nejnovějších radiometrických měření považovány horniny brněnské metabazitové zóny. Podmořský vulkanismus zde byl datován údajem 725 ± 15 mil. let do proterozoika (starohor).
V prvohorních obdobích - devonu a karbonu se rozprostíralo v oblasti Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku moře. Na dně hlubokomořské pánve docházelo často k vulkanismu, jehož doklady dnes nacházíme např. v konicko-mladečském nebo šternbersko-hornobenešovském pruhu. V jižní části konicko-mladečského pruhu, v okolí Ponikve, Jesence a Dzbele se vyskytují produkty podmořských sopek (spility). Menší výskyty těchto hornin je dodnes možno nalézt i u Ptení a Stínavy.
Spodnokřídového (druhohorního) stáří jsou horniny těšínitové asociace, které tvoří pásmo ve slezské jednotce Západních Karpat, táhnoucí se od Hranic, přes Český Těšín až k polskému městu Bialsko-Biała. Druhý výskyt vulkanitů ve flyšových Karpatech na našem území představují mladotřetihorní vulkanity východně od Uherského Brodu.
Další významná etapa vulkanické činnosti je reprezentována „mladými“ (třetihorními a čtvrtohorními) sopkami v centrální části Nízkého Jeseníku, především v okolí Bruntálu. Známé stratovulkány, k nimž patří Velký a Malý Roudný, Venušina sopka a Uhlířský vrch, tvoří významné dominanty v krajině a jsou i turisticky atraktivními cíli.
Výstava vznikla ve spolupráci Vlastivědného muzea v Olomouci, Katedry geologie PřF UP Olomouc, Muzeum a galerie v Prostějově a Ústavu geologických věd PřF MU Brno. Jejími autory jsou Mgr. Tomáš Lehotský, Ph.D., RNDr. Vladimíra Jašková a prof. RNDr. Antonín Přichystal, DrSc.
Výstava byla doplněna exponáty ze sbírek Ostravského muzea, týkajícími se vulkanické a magmatické činnosti v Ostravě a jejím nejbližším okolí v geologické minulosti.
|
|
|
Akce: Otevřít verzi pro tisk