STŘEDA 8. 4., 17 h | Karol Piegza, rodák z Lazů u Karviné, byl horník, učitel, zaolšský folklorista a sociální aktivista. Ve své sběratelské činnosti shromáždil více než 300 textů lidových písní reflektujících náročný život horníků. V rámci programu budou představeny hornické prapory a stuhy včetně jejich ikonografie. Součástí setkání bude také recitace vybraných ukázek písňových textů a básní tematizujících těžký úděl horníků na Karvinsku. Setkání probíhá v polském jazyce a připravil ho Stanisław Gawlik. 
Muzejní ulice
Archeologické výzkumy
2004 – archeologický výzkum vedený J. Střílkovou byl prováděn v souvislostí s rekonstrukcí Ostravského muzea
2009-2010 – archeologický výzkum vedený P. Malíkem a Z. Moravcem byl prováděn v souvislosti s rekonstrukcí vodovodu a kanalizace
Archeologické výzkumy souhrnně pokryly podstatnou část průběhu ulice. Sondy probíhaly od křížení s ulicí Pivovarskou až téměř na úroveň podloubí Ostravského muzea.
Prostor ulice ve středověku
Dnešní trasa ulice Muzejní navazuje na vytýčení, vyměřené patrně již zakladateli samotného města. V prvních letech a desetiletích existence městské obce, byl do prostoru ulice odhazován odpad – objevují se zde v poměrně značném množství části keramických nádob, odřezky dřev, odkrojky kůží nebo kosti zvířat. Povrch ulice tedy poměrně rychle narůstal a i když jej lidé na některých místech zpevnili deskami nebo fošnami, případně i kameny, nepostačovalo to.
Někdy na přelomu 13. a 14. století je povrch ulice nejspíše ve svém celém rozsahu vyložen říčními valouny. Měšťané je sesbírali pravděpodobně z koryta anebo náplav Ostravice. Tato dlažba byla ale záhy překryta humusovitou vrstvou a problém se schůdností komunikace opět vyhřezl. Obyvatelé města ulici nevyčistili, ale opět se snažili bahnité a snad i páchnoucí uloženiny překrýt dalším zpevněním. V první polovině 14. století přistoupili k vytvoření dřevěné struktury, která měla dlažbu nahradit. Ve středové a jihovýchodní partii komunikace byl nejprve do vrstvy bahna zapuštěn dřevěný rošt, který se opřel o starší valounovou dlažbu. Na něj pak byly vyskládány desky jedna vedle druhé, takže vytvářely dobře schůdný dřevěný chodník. Na výdřevu ulice opět naléhají humusovité uloženiny, které mají své těžiště vzniku rovněž ve 14. století. Péče o ulici tedy pokračovala obdobným způsobem jako v předchozích letech. Snad někdy na konci 14. a v průběhu& 15. století došlo k dalšímu zpevnění povrchu ulice valounovou dlažbou, lokálně též násypem štěrku promíchaného s pískem. V tomto období (především v& 15. století) byla již ulice zřejmě čištěna, neboť z této doby nebyly identifikovány žádné splachové či odpadní vrstvy. Následná dlažba se již ukazuje jako novověká snad z doby okolo přelomu 16. a 17. století.
Celkově lze shrnout, že boční uličce do níž nebyla přivrácena žádná čelní strana domů byla věnována značná pozornost a lze předpokládat, že musela být ve středověku komunikačně poměrně vytížena.
ZM
|
|
Plán zachycuje dochovanou strukturu zpevnění povrchu ulice formou dřevěného chodníku (soutisk plánů z výzkumů 2004 a 2010), |
|
|
|
Zachycení archeologicky zkoumané plochy na ulici Muzejní, |
Fotografie dochované části dřevěného chodníku, 1. pol. 14. st., |
|
|
| Fotografie valounové dlažby, okolo 13/14. st., foto NPÚ, OM |
Keramický koník, dětská hračka, okolo 13./14. st., |
|
|
| Keramický hrnec pocházející z humusovitých odpadních vrstev, 4. čtvrtina 13. st., foto ZM |
Patrně ztracená železná podkova, 14. st., |
Odkazy na literaturu
František Kolář – Johana Střílková, Archeologický výzkum v prostorách Staré radnice, in: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 22, 2005, s. 455-472.
Zbyněk Moravec, Předstihový archeologický výzkum na Muzejní ulici v Ostravě, Badania archeologiczne na Górnym Śląsku i ziemiach pogranicznych w 2009-2010. Katowice 2012, s. 80-84.
Akce: Otevřít verzi pro tisk