STŘEDA 18. 11., 17 h | Vztahy mezi Krakovem, Těšínem, Ostravou a dalšími městy v regionu sahají až do středověku. Nedávný výzkum přinesl několik mimořádně zajímavých objevů a konference, která se v září konala v Muzeu Varšavské arcidiecéze, přitáhla pozornost polských historiků umění. Prezentace Waldemara Delugy představí známé i neznámé kulturní památky vytvořené v Krakově. Zvláštním objevem byla umělecká díla shromážděná v Galerii výtvarného umění v Ostravě, kterým bude věnována většina prezentace. Probíhá v polském jazyce. Vstup volný.
Království Silla - "kusá kolej" Velké Hedvábné cesty / David Majer
Historický přehled
V první polovině 1. tisíciletí př. n. l. se na území dnešní Koreje vytvářely různé kmenové svazy a státy, z nichž nejvýznamnějším a nejrozvinutějším byl Starý Čoson (podle legendy byl založen však již v roce 2333 př. n. l.). Doba od 1. stol. př. n. l. do 7. stol. n. l. je epochou Tří království (Samguk), království Kogurjŏ, Päkče a Silla. Silla tak původně byla jedním ze Tří království starověké Koreje. Samotný název se často používá pro říši, která existovala od roku 57 př. n. l. do roku 935 n. l. V dějinách tohoto království rozlišujeme dvě základní období. V prvním z nich (57 př. n. l. – 668 n. l.) se kmen, usazený v jihovýchodní části Korejského poloostrova postupně transformoval v mocnou říši. 7. až 10. století pak bylo obdobím sjednocené Silly. Ve druhém období (668 – 935), vládla říše Silla po dobytí dvou dalších států, Päkče a Kogurja, celému území Korejského poloostrova. Pro rozlišení mezi těmito dvěma obdobími je užíván termín Tong-il Silla (통일 신라, Sjednocená Silla), související s pozdním obdobím říše. Po roce 935 byla Silla v roli vůdčího mocenského elementu nahrazena nově vytvořenou říší Korjŏ. Tato feudální říše existovala na Korejském poloostrově v letech 918 – 1392.
Souvislosti Korejského poloostrova s východními větvemi Hedvábné cesty ve starověku a raném středověku
Rekonstrukce obchodních vztahů a průběhu cest ve kterékoli oblasti světa ve starověku a raném středověku je úkolem obtížným a její výsledek bývá většinou ne zcela jednoznačný. Ještě komplikovanější je takový pokus učiněný ve vztahu k oblastem, jež charakterizuje složitá historie a interakce v nepřetržitě neklidném sousedství jiných mocných a progresivních státních útvarů. Nicméně vznik a vývoj obchodních vztahů, stejně tak jako organická skladba (obchodních) cest, je jevem imanentním a vyplývá ze samotné podstaty civilizačního vývoje napříč dějinami a v celosvětovém kontextu, pochopitelně s ohledem na konkrétní teritoriální aspekty.
V následující krátké syntéze bude řeč o úloze, kterou na jednom ze severovýchodních konců Velké Hedvábné cesty hrály některé korejské říše, včetně tisíciletého království Silla.
Střediska obchodu i tranzitní centra, ležící na lokálních trasách obchodních cest, již v době bronzové, jak se zdá, souvisela se systémem opevněných sídel, "městských států", která začaly vznikat v souvislosti s počátky výroby a užívání bronzových nástrojů.
Již ve 4. století př. n. l. dosáhl vývoj v říších Čin, Činbon, Starý Čoson, Imdun, Je Mäk a Pujo takové úrovně, že jejich existence začala být reflektována také ze strany Číny.
Důležitou lokalitou s ohledem na průběh obchodních tras v této oblasti byl již v této době (nejpozději kolem 2. stol. př. n. l.) průsmyk Čabirjong mezi státy Činbon na jihu a Üman Čoson na severu, směřující přímo k brodu přes řeku Tädonggang, jenž se nacházel v blízkosti Pchjongjangu. Samotný Pchjongjang byl již v pozdním starověku a raném středověku jedním z důležitých obchodních center.
Ovšem z obchodního hlediska byly pravděpodobně mnohem důležitější přímořské oblasti a samotná doprava po moři. Strategické z tohoto pohledu bylo zejména západní pobřeží Korejského poloostrova, omývané vodami Žlutého moře.
Nejpozději na počátku 4. stol. př. n. l. také vykrystalizovalo podél pohraniční řeky Liao-che nárazníkové pásmo mezi Starým Čosonem a severočínským Jenem. Je důvodné předpokládat, že k tomuto území směřovala z Korejského poloostrova také většina regionálních suchozemských obchodních cest a stezek. K takovému tvrzení přispívá rovněž fakt, že v uvedené době došlo ke sloučení několika menších států pod nadvládou Starého Čosonu a vytvoření poněkud rozmanitého útvaru s jediným králem v čele.
V této době pronikaly do Koreje dvě navzájem velmi odlišné kovové kultury. První z nich, železná, z Číny, druhá, ještě bronzová, skytsko-sibiřského původu. Obě tyto kultury se v oblasti Mandžuska smísily. Tato sjednocená kultura se následně rozšiřovala všemi směry, postupovala rovněž jižně za řeku Tädonggang, odkud byla exportována až do Japonska.
V 1. století př. n. l. vytvořila čínská dynastie Chan na území někdejšího Üman Čosonu tři správní celky, z nichž nejvýznamnější byl Lo-lang (kor. Nangnang), územní jednotka, jejíž ústředí se nacházelo v blízkosti dnešního Pchjongjangu.. Tato oblast měla vzhledem k čínské koloniální politice a také z hlediska průběhu suchozemských obchodních cest zásadní význam. Hlavní město Lo-langu, vybudované Číňany, bylo nejen sídlem vládce a úřadů, ale také významným centrem obchodu.
Pouze intermezzem bez pronikavého vlivu na progresi obchodních vztahů v době na přelomu letopočtu bylo pravděpodobně království Kogurjŏ. Z hlediska vývoje obchodních vztahů a průběhu dálkových cest nemělo prakticky žádný význam, neboť kogurjŏští válečníci si vše potřebné obstarávali takřka výlučně válkou.
Zcela odlišný význam pro vývoj obchodních vztahů mělo království Päkče. V době vlády krále Kun Čchogoa ve 4. století n. l. došlo k pronikavému vývoji politických i obchodních vztahů tohoto království s čínským státem Východní Ťin v povodí řeky Jang-c´ a s japonským Wa. Pevný stát Päkče ještě ve 4. století přijal buddhismus, jenž se stal státním náboženstvím a v přeneseném smyslu také nejdůležitější „komoditou“ na východních větvích Hedvábné cesty v době mezi 4. a 6. stoletím vůbec.
V druhé polovině 5. století došlo k výraznému posílení třetího z korejských království, království Silla. Tato skutečnost, ovlivněná nepochybně úspěšnými pokusy o centralizaci státu, se odrazila také na rozvoji obchodních vztahů. Na celém území království vznikaly četné přepřažní stanice a sillské hlavní město se stalo nejdůležitějším tržištěm s nabídkou zboží z blízkých i vzdálených oblastí.
Když Silla obsadila území v povodí řeky Hangang, došlo k otevření další z důležitých regionálních větví na východním konci Hedvábné cesty, spojující oblast kolem ústí Hangangu s Čínou přes Žluté moře.
Obecně vzato hlavní obchodní, válečné i duchovní cesty Tří království vedly do tří hlavních směrů. Prvním z nich byla cesta do Číny, jež po souši směřovala k pevnosti Liao-tung (dnešní Liao-jang), popř. k An-š´, námořní varianta pak tímtéž směrem přes Žluté moře. Druhý směr byl určen potřebou navazování kontaktů s nomádskými národy severně od Korejského poloostrova. Zde hrála důležitou roli např. pevnost Pujo. Třetí směr byl potom motivován vzájemnými vztahy s japonským státem Wa a tyto jižní trasy mělo v předmětné době pod kontrolou především království Silla.
Literatura:
Charles Allen Clark, Religions of Old Korea, Seoul 1961.
Cho Hochin, The Economic History of Korea. From the Earliest Times to 1945, Seoul 1971.
Helena Honcoopová (ed.), Umění Koreje (kat. výst.), Praha 2007.
Ingeborg Göthel, Geschichte Koreas, Berlin 1978.
Jiří Janoš, Japonsko a Korea. Dramatické sousedství, Praha 2007.
Kol. aut., Země světa I., Praha 1986.
Edward W. Wagner (ed.), Dějiny Koreje, Praha 2001 (zde další literatura)
Akce: Otevřít verzi pro tisk