Ostravské muzeumhttp://www.ostrmuz.cz/website/mainmenu/stranka-akcien/2012/korea/webpage/ |
|
Království Silla - "kusá kolej" Velké Hedvábné cesty / David MajerHistorický přehledV první polovině 1. tisíciletí př. n. l. se na území dnešní Koreje vytvářely různé kmenové svazy a státy, z nichž nejvýznamnějším a nejrozvinutějším byl Starý Čoson (podle legendy byl založen však již v roce 2333 př. n. l.). Doba od 1. stol. př. n. l. do 7. stol. n. l. je epochou Tří království (Samguk), království Kogurjŏ, Päkče a Silla. Silla tak původně byla jedním ze Tří království starověké Koreje. Samotný název se často používá pro říši, která existovala od roku 57 př. n. l. do roku 935 n. l. V dějinách tohoto království rozlišujeme dvě základní období. V prvním z nich (57 př. n. l. – 668 n. l.) se kmen, usazený v jihovýchodní části Korejského poloostrova postupně transformoval v mocnou říši. 7. až 10. století pak bylo obdobím sjednocené Silly. Ve druhém období (668 – 935), vládla říše Silla po dobytí dvou dalších států, Päkče a Kogurja, celému území Korejského poloostrova. Pro rozlišení mezi těmito dvěma obdobími je užíván termín Tong-il Silla (통일 신라, Sjednocená Silla), související s pozdním obdobím říše. Po roce 935 byla Silla v roli vůdčího mocenského elementu nahrazena nově vytvořenou říší Korjŏ. Tato feudální říše existovala na Korejském poloostrově v letech 918 – 1392. Souvislosti Korejského poloostrova s východními větvemi Hedvábné cesty ve starověku a raném středověkuRekonstrukce obchodních vztahů a průběhu cest ve kterékoli oblasti světa ve starověku a raném středověku je úkolem obtížným a její výsledek bývá většinou ne zcela jednoznačný. Ještě komplikovanější je takový pokus učiněný ve vztahu k oblastem, jež charakterizuje složitá historie a interakce v nepřetržitě neklidném sousedství jiných mocných a progresivních státních útvarů. Nicméně vznik a vývoj obchodních vztahů, stejně tak jako organická skladba (obchodních) cest, je jevem imanentním a vyplývá ze samotné podstaty civilizačního vývoje napříč dějinami a v celosvětovém kontextu, pochopitelně s ohledem na konkrétní teritoriální aspekty. V následující krátké syntéze bude řeč o úloze, kterou na jednom ze severovýchodních konců Velké Hedvábné cesty hrály některé korejské říše, včetně tisíciletého království Silla. Střediska obchodu i tranzitní centra, ležící na lokálních trasách obchodních cest, již v době bronzové, jak se zdá, souvisela se systémem opevněných sídel, "městských států", která začaly vznikat v souvislosti s počátky výroby a užívání bronzových nástrojů. Již ve 4. století př. n. l. dosáhl vývoj v říších Čin, Činbon, Starý Čoson, Imdun, Je Mäk a Pujo takové úrovně, že jejich existence začala být reflektována také ze strany Číny. Důležitou lokalitou s ohledem na průběh obchodních tras v této oblasti byl již v této době (nejpozději kolem 2. stol. př. n. l.) průsmyk Čabirjong mezi státy Činbon na jihu a Üman Čoson na severu, směřující přímo k brodu přes řeku Tädonggang, jenž se nacházel v blízkosti Pchjongjangu. Samotný Pchjongjang byl již v pozdním starověku a raném středověku jedním z důležitých obchodních center. Ovšem z obchodního hlediska byly pravděpodobně mnohem důležitější přímořské oblasti a samotná doprava po moři. Strategické z tohoto pohledu bylo zejména západní pobřeží Korejského poloostrova, omývané vodami Žlutého moře. Nejpozději na počátku 4. stol. př. n. l. také vykrystalizovalo podél pohraniční řeky Liao-che nárazníkové pásmo mezi Starým Čosonem a severočínským Jenem. Je důvodné předpokládat, že k tomuto území směřovala z Korejského poloostrova také většina regionálních suchozemských obchodních cest a stezek. K takovému tvrzení přispívá rovněž fakt, že v uvedené době došlo ke sloučení několika menších států pod nadvládou Starého Čosonu a vytvoření poněkud rozmanitého útvaru s jediným králem v čele. V této době pronikaly do Koreje dvě navzájem velmi odlišné kovové kultury. První z nich, železná, z Číny, druhá, ještě bronzová, skytsko-sibiřského původu. Obě tyto kultury se v oblasti Mandžuska smísily. Tato sjednocená kultura se následně rozšiřovala všemi směry, postupovala rovněž jižně za řeku Tädonggang, odkud byla exportována až do Japonska. V 1. století př. n. l. vytvořila čínská dynastie Chan na území někdejšího Üman Čosonu tři správní celky, z nichž nejvýznamnější byl Lo-lang (kor. Nangnang), územní jednotka, jejíž ústředí se nacházelo v blízkosti dnešního Pchjongjangu.. Tato oblast měla vzhledem k čínské koloniální politice a také z hlediska průběhu suchozemských obchodních cest zásadní význam. Hlavní město Lo-langu, vybudované Číňany, bylo nejen sídlem vládce a úřadů, ale také významným centrem obchodu. Pouze intermezzem bez pronikavého vlivu na progresi obchodních vztahů v době na přelomu letopočtu bylo pravděpodobně království Kogurjŏ. Z hlediska vývoje obchodních vztahů a průběhu dálkových cest nemělo prakticky žádný význam, neboť kogurjŏští válečníci si vše potřebné obstarávali takřka výlučně válkou. Zcela odlišný význam pro vývoj obchodních vztahů mělo království Päkče. V době vlády krále Kun Čchogoa ve 4. století n. l. došlo k pronikavému vývoji politických i obchodních vztahů tohoto království s čínským státem Východní Ťin v povodí řeky Jang-c´ a s japonským Wa. Pevný stát Päkče ještě ve 4. století přijal buddhismus, jenž se stal státním náboženstvím a v přeneseném smyslu také nejdůležitější „komoditou“ na východních větvích Hedvábné cesty v době mezi 4. a 6. stoletím vůbec. V druhé polovině 5. století došlo k výraznému posílení třetího z korejských království, království Silla. Tato skutečnost, ovlivněná nepochybně úspěšnými pokusy o centralizaci státu, se odrazila také na rozvoji obchodních vztahů. Na celém území království vznikaly četné přepřažní stanice a sillské hlavní město se stalo nejdůležitějším tržištěm s nabídkou zboží z blízkých i vzdálených oblastí. Když Silla obsadila území v povodí řeky Hangang, došlo k otevření další z důležitých regionálních větví na východním konci Hedvábné cesty, spojující oblast kolem ústí Hangangu s Čínou přes Žluté moře. Obecně vzato hlavní obchodní, válečné i duchovní cesty Tří království vedly do tří hlavních směrů. Prvním z nich byla cesta do Číny, jež po souši směřovala k pevnosti Liao-tung (dnešní Liao-jang), popř. k An-š´, námořní varianta pak tímtéž směrem přes Žluté moře. Druhý směr byl určen potřebou navazování kontaktů s nomádskými národy severně od Korejského poloostrova. Zde hrála důležitou roli např. pevnost Pujo. Třetí směr byl potom motivován vzájemnými vztahy s japonským státem Wa a tyto jižní trasy mělo v předmětné době pod kontrolou především království Silla. Literatura:Charles Allen Clark, Religions of Old Korea, Seoul 1961. |