Výstava nabídne pohled na desítky druhů masožravých rostlin z celého světa – od známých mucholapek přes elegantní láčkovky až po vzácné sběratelské rarity. Seznámíte se s fungováním důmyslných pastí těchto rostlin a vybrané druhy si můžete rovnou zakoupit. Výstava potrvá do 20. 9. 2026 a lze ji navštívit pouze se vstupenkou do muzea.
ČTVRTEK 17. 9., 17 h | Srdečně zveme na vernisáž výstavy Japonsko v Ostravě. Výstava představuje živé vazby, které během posledních deseti let propojily dva zdánlivě vzdálené světy. Prostřednictvím příběhu Česko-japonského kulturního centra, Heiwa kafé a festivalu Japonské dny v Ostravě přibližuje aktivity, osobnosti a události, díky nimž se japonská kultura stala součástí života města. Návštěvníci se seznámí s tradičními i současnými podobami Japonska a s komunitou lidí, která je v Ostravě dlouhodobě představuje a rozvíjí. Výstava zve k setkání s Japonskem, které můžeme v Ostravě nejen objevovat, ale také ochutnat, prožít a stát se jeho součástí.
Marcel Honza / Zastavení v tichu
5. 10. - 29. 10. 2017
Výstava představuje průřez vybranými fotografiemi, které byly pořízeny dřevěnou kamerou na formát negativu 20 x 25 cm. Negativy jsou klasickou cestou vyvolány, nejsou zvětšovány a není nikterak zasahováno do obrazu vyjma drobných retuší. Pozitiv je získán na barytový papír metodou kontaktního kopírování, je tedy věrným zrcadlem negativu. Patrně nejoblíbenějším motivem je interiér lesa. Blíže na www.marcelhonza.cz
Zamyšlení autora…
Fotografovat les znamená se neustále vracet.
Vracet se do míst, která už jsi mnohokrát prošel a byť se letmým pohledem nic nezměnilo, ty víš, že je to jen klamná iluze. Naposled strom byl ještě živý, nyní prosychá a za pár let zmizí v prsti již rozpadlých souputníků. U jeho paty vyrostla udatna, která vystřídala fialové kvítky kyčelnic, místo trsu žlutých penízovek se černá stín dutiny datla, ulomený vrchol či větev propůjčují onomu místu úplně jiný význam, než měl tebou zde před čtvrt rokem vyhlédnutý motiv. I deštníky povadlých devětsilů seřazených na břichu hory kdesi v Beskydech ti připomenou, že naposled jsi zde překročil bystřinu sbírající vodu z jarního tání.
Fotografovat les znamená čekání.
Čekání na chvíle kdy vítr usne ve větvích, čekání na chvíle kdy noc střídá den, kdy den střídá noc, kdy jímavě teskná mlha či první sníh ono místo ještě více ozvláštní. Čekání na konec májového deštíku, na první a poslední listí, na kapradinu u kamene, na pavučinu v trávě.
Fotografovat les znamená hledání.
Hledání neobyčejnosti v obyčejnosti, hledání odpovědi na otázku nač a proč, pro koho či k čemu …možná hledání sebe samotného.
Fotografovat les ale znamená být především sám.
A les sám Ti napoví. Větve samotářského buku, severními větry usměrněné na závětrnou stranu jsou chapadla hlubinné medúzy, uschlé sucháry vynořující a zase zanořující do mraku usídleného na vrcholu hory ožili v herce divadla prchavého okamžiku a v lesní kaluži zahlédneš odlesky nechtěného.
Nastalo ticho,
A během několika minutové expozice se obraz onoho místa ukládá do krystalků stříbra na film a Tvoji snahou není podat dokument či více či méně věrnou kopii, ale jen skromně a tiše zaznamenat pouze Tvůj pocit…
Akce: Otevřít verzi pro tisk