Marcel Honza / Zastavení v tichu
5. 10. - 29. 10. 2017
Výstava představuje průřez vybranými fotografiemi, které byly pořízeny dřevěnou kamerou na formát negativu 20 x 25 cm. Negativy jsou klasickou cestou vyvolány, nejsou zvětšovány a není nikterak zasahováno do obrazu vyjma drobných retuší. Pozitiv je získán na barytový papír metodou kontaktního kopírování, je tedy věrným zrcadlem negativu. Patrně nejoblíbenějším motivem je interiér lesa. Blíže na www.marcelhonza.cz
Zamyšlení autora…
Fotografovat les znamená se neustále vracet.
Vracet se do míst, která už jsi mnohokrát prošel a byť se letmým pohledem nic nezměnilo, ty víš, že je to jen klamná iluze. Naposled strom byl ještě živý, nyní prosychá a za pár let zmizí v prsti již rozpadlých souputníků. U jeho paty vyrostla udatna, která vystřídala fialové kvítky kyčelnic, místo trsu žlutých penízovek se černá stín dutiny datla, ulomený vrchol či větev propůjčují onomu místu úplně jiný význam, než měl tebou zde před čtvrt rokem vyhlédnutý motiv. I deštníky povadlých devětsilů seřazených na břichu hory kdesi v Beskydech ti připomenou, že naposled jsi zde překročil bystřinu sbírající vodu z jarního tání.
Fotografovat les znamená čekání.
Čekání na chvíle kdy vítr usne ve větvích, čekání na chvíle kdy noc střídá den, kdy den střídá noc, kdy jímavě teskná mlha či první sníh ono místo ještě více ozvláštní. Čekání na konec májového deštíku, na první a poslední listí, na kapradinu u kamene, na pavučinu v trávě.
Fotografovat les znamená hledání.
Hledání neobyčejnosti v obyčejnosti, hledání odpovědi na otázku nač a proč, pro koho či k čemu …možná hledání sebe samotného.
Fotografovat les ale znamená být především sám.
A les sám Ti napoví. Větve samotářského buku, severními větry usměrněné na závětrnou stranu jsou chapadla hlubinné medúzy, uschlé sucháry vynořující a zase zanořující do mraku usídleného na vrcholu hory ožili v herce divadla prchavého okamžiku a v lesní kaluži zahlédneš odlesky nechtěného.
Nastalo ticho,
A během několika minutové expozice se obraz onoho místa ukládá do krystalků stříbra na film a Tvoji snahou není podat dokument či více či méně věrnou kopii, ale jen skromně a tiše zaznamenat pouze Tvůj pocit…
Akce: Otevřít verzi pro tisk
STŘEDA 8. 4., 17 h | Karol Piegza, rodák z Lazů u Karviné, byl horník, učitel, zaolšský folklorista a sociální aktivista. Ve své sběratelské činnosti shromáždil více než 300 textů lidových písní reflektujících náročný život horníků. V rámci programu budou představeny hornické prapory a stuhy včetně jejich ikonografie. Součástí setkání bude také recitace vybraných ukázek písňových textů a básní tematizujících těžký úděl horníků na Karvinsku. Setkání probíhá v polském jazyce a připravil ho Stanisław Gawlik.