Nacházíte se na: Archiv výstav a akcí » 2017 » Ostrava nevídaná na cestě ke své velikosti » Ostrava středněvěká »


Kalendář událostí

Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
1 2 3
4 5 6

POLŠTINA VE VEŘEJNÉM PROSTORU MĚSTA OSTRAVY / přednáška / Stolik polski

6. března v 17 hodin

přednáškový sál Ostravského muzea

vstup volný

7 8 9 10
11 12 13 14

MÚZEJNÍ LITERÁRNÍ PODVEČER / KRAJINA MILOST Jindřicha Jenáčka a Jana Jiřího Víchy, OFM Cap.

14. března v 17 hodin
přednáškový sál Ostravského muzea
vstup 60 Kč / os.

přednáší PhDr. Lukáš Průša Ph.D.

15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Novinky

O Velikonocích máme otevřeno!

Během nadcházejících velikonočních svátků se otevírací doba Ostravského muzea nemění. Zavřeno zůstává pouze v pondělí 1. dubna

26.03.2024 zobrazit


Ostrava středněvěká

NEJSTARŠÍ PÍSEMNÉ ZMÍNKY O OSTRAVĚ

Nejstarší písemná zmínka o Moravské Ostravě pochází ze závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (biskupem 1245–1281), která byla sepsána v Olomouci 29. listopadu 1267. Bruno ji nechal vyhotovit před svým odjezdem s českým králem Přemyslem Otakarem II. na křížovou výpravu do Východních Prus a Litvy. Výprava nebyla příliš úspěšná, už v únoru 1268 byl Bruno zpátky v Olomouci. V závěti zmiňuje územní zisky olomouckého biskupství a vymezuje majetkové vztahy mezi biskupstvím a kapitulou. Poprvé se zde objevují jména několika měst, obcí a míst, proto se Brunova závěť pokládá za jejich „křestní list“. Moravské Ostravy se týká jen kratičká zpráva: „A kolik náš kostel získal díky naší obezřetnosti a píli při zakládání vsí a mýcení lesů v okolí Jestbořic, Svitav, Mohelnice, Ostravy i jinde, je našim kanovníkům dobře a dopodrobna známo.“

Závěť olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku. Arcibiskupství olomoucké, Zemský archiv v Opavě.

Nejstarší písemná zmínka o Ostravě jako o městě se nachází v letopise Vypravování o zlých letech po smrti krále Přemysla Otakara II. V líčení událostí z roku 1279 se píše, že v lednu odjel Tobiáš z Bechyně, zvolený za pražského biskupa, se svým doprovodem za olomouckým biskupem Brunem, aby Bruno, z pověření mohučského arcibiskupa, potvrdil správnost jeho zvolení na pražského biskupa pražskou kapitulou, vysvětil jej na kněze a posléze na pražského biskupa. Bruno potvrdil správnost Tobiášovy volby v Moravské Ostravě: „Našli olomouckého biskupa v biskupském městě jménem Ostrava, jež leží za krajem opavským na hranicích Polska a Moravy.“ Na kněze a posléze na biskupa pražského jej podle letopisů vysvětil v Brně.

Vypravování o zlých letech po smrti krále Přemysla Otakara II. je součástí letopisů zvaných Druhé pokračování Kosmovo, které je psáno několika anonymními autory. Vypravování o zlých letech vyniká nad ostatní části svým slohem i barvitým líčením událostí. Týká se let 1278 až 1283. Zapsáno bylo zřejmě mezi lety 1283 až 1305, což dokazují i různé chronologické nesrovnalosti.

Nejstarší dochovaný rukopis těchto letopisů – Dražický kodex – vystavený v Ostravském muzeu, je v majetku Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a uchovává jej Archiv Pražského hradu. Byl sepsán někdy před rokem 1343 pro pražského biskupa Jana IV. z Dražic. Obsahuje 198 listů o rozměrech 341 x 263 mm. Text je psaný ve dvou sloupcích gotickou minuskulou. Kromě Vypravování o zlých letech je v Dražickém kodexu např. i Kosmova kronika a dílo Prvního Kosmova pokračovatele.

Další dochovaný opis Vypravování o zlých letech je v tzv. Muzejním rukopisu z počátku 15. století uloženém v Knihovně Národního muzea, Roudnickém rukopisu z 15. století, který se nachází v Lobkowiczké knihovně na zámku v Nelahozevsi, Břevnovském rukopisu z konce 16. století v Národní knihovně a ve Fürstenberském rukopisu z konce 15. století, který je ve Württemberské zemské knihovně ve Stuttgartu.

Nejstarší listinou uchovávanou v Archivu města Ostravy je privilegium vydané Karlem IV. dne 17. května 1362 v Opavě, kterým Ostravě povoluje konání 14ti denního výročního trhu. Konal se 7 dní před svátkem Nanebevstoupení Páně a končil 7 dní po tomto svátku. V roce 1362 se konal od 19. května do 2. června. Zahájení trhu se obvykle oznamovalo vyvěšením praporce nebo jiného znamení. Nejdříve nakupovali domácí obyvatelé, neboť městský spotřebitel měl v trhu přednost. Platilo to obzvláště pro místní řemeslníky při nákupu surovin. Dohled na jakost zboží, přiměřené ceny a poctivost prodeje vykonávali konšelé a rychtář (fojt). Střediskem trhu byla městská váha, nechyběl vzorový loket na měření sukna.

Nejstarší dochovaná pečeť Moravské Ostravy se nachází na německy psané listině z 11. listopadu 1426. Bratři Lorko (Vavřinec) a Mikuláš ze Šonova (dnes Szonów, součást obce Glogówek v Polsku), dědiční páni na Čertově Lhotě oznamují, že jim ostravský měšťan Boze Merten půjčil 50 kop grošů, a slibují, že mu tuto částku vyplatí do čtyř let od data této listiny. Pokud by se tak nestalo, připadne vesnice Čertova Lhota Boze Mertenovi a jeho dědicům. V listině jsou také poprvé uvedena jména představitelů ostravské městské správy: „… my oba bratři přivěsili jsme dolů na tento list naše pečeti a požádali jsme obyvatele Ostravy, aby oni nechali přivěsit svou pečeť pro větší jistotu. Ten je dán roku po narození Krista roku tisíc čtyři sta dvacet šest na sv. Martina. Tomu byli přítomni obyvatelé Cleyn Hensil, toho času purkmistr, Michel Nielczer fojt, Matis Nielczer, Niclos Nevmeister, Hanus Billich, Nicolaus Conrad…“.

 

ŘEMESLA V OSTRAVĚ

Hrací kostěné kostky, 14.-15. století. Nalezeno na Masarykově náměstí v Ostravě.

Písemné prameny ze 14. století nás informují, že v dané době pracoval v Moravské Ostravě řezník, krejčí, pekař a tkadlec. Tento stručný výčet jistě nebyl úplný, ale na druhou stranu ani v pozdějších staletích se v Ostravě nesetkáváme s výrazně specializovanými řemesly – můžeme jmenovat ševce, koželuha, kováře, mlynáře, případně i jiné. Lze tedy předpokládat, že paleta řemesel Ostravanů nebyla příliš široká a odpovídala potřebám nevelkého poddanského města.

Mezi nejváženější řemeslníky v Ostravě patřili řezníci. Při archeologickém výzkumu Masarykova náměstí bylo nalezeno mnoho kosterních ostatků zvířat, které zde byly nejen porcovány, ale s nejvyšší pravděpodobností i poráženy. Něco málo víme i o skladbě zvířat, které se v Ostravě porážely a konzumovaly. Nejvýznamnějším zdrojem masa byl (jako i na drtivé většině jiných středověkých lokalit) tur domácí, v menší míře pak i prase a ovce či koza.

Nezbytným řemeslníkem, který zřejmě již od počátku městské existence, doplňoval paletu výrobních odvětví, byl švec. Stopy po jeho činnosti se v archeologických nálezech projevují ve formě odkrojků usňových dílců, speciálních nástrojů a také samotných bot. Ty byly vyráběny nesymetricky (pro pravou a levou nohu zvlášť), nízké i vysoké, prostší a vzácněji i zdobené. V Moravské Ostravě byl zjištěn odpad patrně ševcovské dílny na Muzejní ulici a také na náměstí, kde se nalezl i ševcovský nůž.

Ze zvířat nebylo zpracováváno jen maso k jídlu a kůže pro kožedělnou výrobu, ale také kosti. Z tohoto materiálu se mohly vyrábět hřebeny, střenky nožů, sanice sáněk, ale také hrací kostky. I když všechny vyjmenované typy předmětů byly v archeologických situacích nalezeny, jen u posledního jsme si jisti, že byl v rámci městských hradeb i zhotovován. Hracích kostek se sice v Ostravě nalezlo doposud pět, mimo ně se na Pivovarské ulici podařilo vyzvednout také dva tyčinkovité polotovary. Hrací kostky byly využívány především k hazardním hrám ať samostatně anebo ve spojitosti s hrací deskou, např. vrhcáby. Hazardní hry mohly ovšem vést k svárům, hádkám i rvačkám, proto byly snahy tuto činnost regulovat, či sankcionovat. Z mladších záznamů z 16. století, především cechovních artikulí, se dozvídáme, že v Ostravě byly tyto hry pod různými pokutami zakazovány.

Jedním z nejdůležitějších technických objevů středověku jsou kamna, tedy otopné zařízení s uzavřeným ohněm. Díky kamnům bylo možné obytný prostor nejen lépe vytopit, ale také jej zbavit kouře, zvýšila se bezpečnost a zefektivnilo spalování. V kultuře bydlení přinesla kamna výraznou změnu, neboť zadýmenou jizbu s otevřeným ohništěm nahradila světnice – tedy světlý, odvětraný prostor. V Ostravě pronikají kamna do domácností rámcově v 15. století. Z kamen se nám v archeologických situacích dochovává jeho stavební článek – keramický kachel. Především komorové kachle byly zdobeny náboženskými ale i jinými motivy. K výrobě tohoto typu kachlů se používaly keramické, případně dřevěné kadluby (formy) s negativem požadovaného obrazu. V Ostravě se podařilo objevit dva zlomky kadlubů a je tedy možné, že v 15. a 16. století zde působili kamnáři, kteří mohli zásobovat svými výrobky jak městské domácnosti, tak i zákazníky v okolí.


Akce: Otevřít verzi pro tisk


Soubory: