STŘEDA 27. 5., 17 h | Beseda s prof. Barbarou Szargot věnovaná Henryku Sienkiewiczovi, nositeli Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Sienkiewicz psal „k povzbuzení srdcí“ v době, kdy Polsko na mapě světa neexistovalo. Vytvářel obrazy národní slávy a cti, ale také utvářel stereotypy Poláků přežívající u českých čtenářů v podstatě dodnes.
Ikony
16. 12. 2015 - 28. 2. 2016
Slovem ikona (z řec. eikón – zobrazení) označujeme náboženský obraz vzniklý v prostředí ortodoxního křesťanství. Jde o zobrazení Krista, Bohorodičky, andělů a světců nebo o zachycení významných událostí z dějin spásy, čerpaných z bible, legend či liturgických textů. V kontextu evropského církevního umění je ikona svým zaměřením výjimečná a jedinečná. Je nejen obrazem, ale především předmětem kultu, výrazem ortodoxie a duchovní realitou; spojnicí pozemského světa s transcendentálním jsoucnem, které je v ní bezprostředně přítomno. Svatá témata, tajemství a kontemplace se v ikonomalbě zobrazují symboly, jejichž podobu určila dlouhá tradice. Tento hmotný symbol umožňuje každému vidět „to, co je jiné“, zobrazuje nezobrazitelné. Ikona tím získává na pravdivosti, srovnatelné pouze s Písmem, stejně jako Písmo vyučuje pravdě a je plná síly udělující milost.
Výstava ve své první části představuje ukázky různých ikonografických typů i výtvarného pojetí ikon zejména z ruského pravoslavného prostředí, zapůjčených z českých a moravských muzejních institucí (Husitské muzeum v Táboře, Galerie výtvarného umění v Náchodě, Oblastní muzeum v Děčíně a Vlastivědné muzeum v Olomouci). Druhá část výstavy je věnována dosud málo známému souboru ikon ze sbírky Ostravského muzea, v nedávné době rozšířeného darem Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz – ikony nalezené na území obvodu.
Novodobá ruská ikona konce 18. až počátku 20. století navazuje na tvarosloví klasického období ikonopisu (před vládou cara Petra Velikého), v jejích námětech se však objevují i nová ikonografická témata a přístupy, které souvisely nejen s vnitřními církevními reformami, ale také výtvarnými impulsy z oblasti západní a jižní Evropy. Poptávka po ikonách mnohdy silně převažovala nad nabídkou, mnohé z nich proto charakterizuje řemeslné, až lidové provedení. Výjimkou nejsou ani ikony vytvářené sériově. Tato díla, určená většinou do domácností věřících, odrážejí popularizaci a privatizaci kultu ikon, prodávaných na trzích před kláštery či ve městech a kněžími žehnaných a svěcených. I když je nepochybné, že po formální i ikonografické stránce se zde projevil časový odstup, neznalost i neporozumění klasické ruské ikoně, její základní charakteristika jako předmětu kultu a liturgie, který přináší do lidského života absolutní řád a kontemplaci a v podobě symbolu zpřítomňuje Boží existenci, se nezměnila a ani změnit nemohla.
Akce: Otevřít verzi pro tisk