Cesty koření 24. 3. – 30. 6. 2016
Cesty koření a užitkových rostlin do center vyspělých civilizací
Odpradávna se člověk učil využívat rostliny ze svého okolí k obživě, k oblékání, k léčení, ale také ke svým náboženským rituálům. Rostliny byly a jsou požehnáním civilizací. Obchod s kořením dal vzniknout novým městům, novému způsobu obživy. Byl ale i příčinou mnohých svárů a válek. Koření a užitkové rostliny jsou představeny podle center původu Číny, Indie, Arabského poloostrova, Středozemí a dány do kontextu našich dějin.
V každodenním životě využíváme blahodárných účinků rostlin, jejichž existence nám připadá samozřejmá. Ráno snídáme kávu nebo čaj, na celodenní práci si natřeme nohy kafrem, v poledne si dochutíme polévku pepřem, dáme si hlavní chod s rýží a bambusovými výhonky a málokdo přemýšlí nad tím, jak kdysi vzácné a nedostupné suroviny konzumujeme a používáme.
Znalost většiny exotických rostlin máme spojenu se zámořskými plavbami Španělů a Portugalců, ale obchod s kořením probíhal a kvetl již dlouho před naším letopočtem.
Cílem výstavy je navázat na projekty s podobnými tématy, které už Ostravské muzeum v minulých letech realizovalo. Ovšem – výjimečnost této výstavy tkví ve spojení a prolnutí dvou absolutně odlišných vědeckých světů a přístupů.
Botanická část nás zavede na rýžová či bavlníková pole, do bambusového háje a k rostlinám, na kterých se rodí vzácné koření. Historická část nám pak ukáže cesty známé i méně známé, kudy se tyto pochutiny šířily do celého světa, jak a kde se s nimi obchodovalo.
Kromě botanického materiálu, kde ukážeme nejen, jak rostliny vypadají, ale i historii jejich pěstování a rozšíření do center civilizací, představí výstava dosud neznámé a nikdy nevystavené předměty. Pozornost jistě vzbudí vzácné mince, pečetidla z drahých kamenů, starověké nádoby stejně jako doklady běžného života na cestách koření ve starověku a středověku.
V samostatné části výstavy pak budou představena tři velmi důležitá města na hlavní ose Jantarové stezky.
O „Římské Aquileii“ se kromě jiného dozvíme z animovananého filmu, zachycující život a dění v římském říčním přístavu v 1. století n. l.
Z „Hansovního Gdaňsku“ přivezeme náklad z lodi, potopené na počátku 15. století a upozorníme na samotný Gdaňsk, historické velkoměsto se slavným přístavem.
„Ostrava – město mezi městy“ nás zavede na středověké náměstí s trhem a ukáže význam našeho města na Jantarové stezce.
RNDr. Jiřina Kábrtová
ředitelka Ostravkého muzea
Cesty koření a užitkových rostlin do center vyspělých civilizací
Lidé od dávných dob pozorovali přírodu a plané rostliny, ať žili v Asii, Indonésii nebo v Evropě. Učili se využívat a zpracovávat druhy polopouští, stepí, opadavých monzunových lesů, tropických i subtropických deštných pralesů od nížin do hor. Rostliny se postupně staly základem obživy, ošacení, výroby všemožných předmětů, lidového léčitelství a také hrály nepostradatelnou úlohu při duchovních praktikách.Využívání místních druhů se stalo tradicí ve všech koutech světa.
Postupem času lidé zdokonalili pěstování rostlin v kulturách, jejich šlechtění i křížení a nebyli odkázáni jen na sběr divokých druhů. Vynalezli výrobu hedvábných, lněných, konopných a bavlněných látek, sestrojili lisy na získání oleje z olivovníku, konopí či lnu, vymysleli rovněž výrobu papíru z rostlinných vláken.
Užitkové rostliny byly odpradávna převáženy a šířeny do klimaticky podobných oblastí, spolu se znalostí jejich pěstování. Staly se základem obchodu.
Kromě vyšlechtěných plodin však dlouhá tisíciletí zůstávaly předmětem velmi prosperujícího obchodu i plané tropické a subtropické druhy (skořice kasiová, hřebíček, muškátovník, pepř) či druhy polopouští (kadidlovníky). Centra jejich výskytu byla zahalena mystifikací a obchodníci si svá tajemství pečlivě střežili. Některé komodity byly prodávány a ceněny více než zlato.
Botanická část se zabývá nejstaršími zmínkami o užitkových rostlinách v genových centrech jejich původu a časově je ukončena objevnými námořními cestami kolem Afriky do Indie v 15.-16. století.
2. kniha Mojžíšova – Exodus:
„Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: „Ty si pak vezmi nejvzácnější balzámy: pět set šekelů tekuté myrhy, poloviční množství, totiž dvě stě padesát šekelů balzámové skořice, dvě stě padesát šekelů puškvorce, pět set šekelů kasie podle váhy šekelu svatyně a jeden hín olivového oleje. Z toho připravíš olej svatého pomazání, vonnou mast odborně smísenou. To je olej svatého pomazání”.
Ing. Zdenka Rozbrojová a Ing. Romana Rybková
autorky botanické části výstavy
„Hedvábná cesta koření“
Chceme vyprávět velkolepý příběh dálkových obchodních cest, které odnepaměti spojovaly nespočet různých míst tří kontinentů. Je evidentní, že tyto dopravní spojnice, ať již je nazýváme cestami hedvábnými, solnými či jantarovými, nesloužily k převozu pouze jednoho druhu obchodních komodit. Nevystačíme si proto ani s variantou názvu „Cesty koření“. Tento název jsme použili jako autorskou licenci a jako označení určitého tematického celku, který ohleduplně vyjímáme z kontextu dějin Starého světa a představujeme jej formou multioborové výstavy.
Jelikož však v našem líčení obecný název pro systém prastarých obchodních komunikací potřebujeme, použijeme pevný historický terminus technicus a budeme hovořit o „Hedvábné cestě“. Budeme mít přitom v každém okamžiku na mysli rozvětvenou síť pozemních i námořních komunikací (ve smyslu cest i kontaktů mezi lidmi), jejichž strhující osudy ztotožňujeme s principem civilizačního vývoje v dějinách světa. Tento název budeme používat s vědomím, že transkontinentální dálkové trasy jsou mnohem starší než znalost výroby hedvábí i než povědomí o většině druhů rostlin a koření, o nichž v expozici pojednáváme.
Velmi zjednodušeně lze říci, že obchod s kořením probíhal ponejvíce na moři, zatímco pozemní trasy Hedvábné cesty sloužily především k dopravě řady jiných komodit. Svou roli v tom hrála samozřejmě i geografická lokalizace oblastí, kde se koření nejvíce dařilo a kde se pěstovalo.
Cesty koření a užitkových rostlin mají v rámci sítě transkontinentálních dálkových cest výjimečný charakter i postavení. Platí to de facto po celou dobu existence dálkového obchodu ve starověku i středověku. Některé z cest, po nichž se dopravovalo převážně zboží jednoho druhu, nesou tomu odpovídající název a mezi názvy nechybí ani komodity, které jsou objektem zájmu naší výstavy (Cesta kadidla, Cesta čaje, Cesta hřebíčku, Cesta skořice apod.). Specifikum cest koření se projevuje i v tom, že většina z nich, jak bylo řečeno, není totožná s hlavními pozemními větvemi Hedvábné cesty, nýbrž se k nim na mnoha místech připojuje a vytváří tak spletitou síť „hedvábných cest koření“, které s hedvábím nemusejí mít (a většinou ani nemají) nic společného. Cesty koření se spojují s hlavními tepnami Hedvábné cesty v místech důležitých křižovatek a překladišť na trasách dálkového obchodu v závislosti na cílovém určení nákladu. Cesta kadidla tak například v mnohém splývá s obchodními cestami Nabatejců, jež se s hlavními větvemi Hedvábné cesty křižují v Akabě, Petře, Bosře či Palmýře a podobně různorodá je situace v mnoha jiných oblastech napříč všemi historickými obdobími.
PhDr. David Majer
autor historické části výstavy
Akce: Otevřít verzi pro tisk