Dřevěná sakrální architektura ve střední Evropě
fotografie: Miloš Dudáš
8. 12. - 12. 2. 2012
Přírodní podmínky střední Evropy s mohutným horstvem západních Karpat umožňovaly po staletí využívat dřevo jako základní stavební materiál. Lidé z něj vytvářeli nejen jednoduché obytné a hospodářské objekty, ale i jedinečné stavby k chvále a slávě Boží. Na místě, kde se setkávala a vzájemně ovlivňovala latinská kultura západu s rusko-byzantskou kulturou východu, vznikla působivá chrámová architektura, která až do současnosti harmonicky spojuje nejvyšší kvality lidského umu a úsilí.
Dřevěné sakrální stavby svou vnější formou a vnitřním obsahem nejlépe odrážejí multietnickou a konfesionální různorodost této části Evropy. Jejich architektonické, stavebně-konstrukční a výtvarně-dekorativní principy vycházely ze starší domácí tradice. V mnohých případech byly obohacovány o cizí prvky, které přinášely nová technická řešení a nevšední výrazové prostředky.
Přestože jsou dřevěné kostely v Čechách, na Moravě a ve Slezsku téměř stejné jako v části Polska a na severozápadním Slovensku, liší se navzájem detaily, které charakterizují konkrétní region.
Z iniciativy Pamiatkového úradu Slovenské republiky a za podpory Višegrádského fondu byly zdokumentovány dřevěné sakrální stavby na území členských zemí Višegrádské čtyřky. Z výsledků badatelského úsilí především Ing. Miloše Dudáše, CSc., vznikla výstava, která již hostovala v řadě zemí Evropy. Díky dlouhodobé dobré spolupráci slovenských a českých památkářů mohou nyní výstavu uvidět i čeští zájemci. K výstavě vyšla obsáhlá publikace.
(přejato z www.npu.cz)
Akce: Otevřít verzi pro tisk
STŘEDA 27. 5., 17 h | Beseda s prof. Barbarou Szargot věnovaná Henryku Sienkiewiczovi, nositeli Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Sienkiewicz psal „k povzbuzení srdcí“ v době, kdy Polsko na mapě světa neexistovalo. Vytvářel obrazy národní slávy a cti, ale také utvářel stereotypy Poláků přežívající u českých čtenářů v podstatě dodnes.