Šenkovní dům č. 68
Archeologické výzkumy
2004 – archeologický výzkum vedený F. Kolářem probíhal z podnětu zástavby proluky
2006 - archeologický výzkum vedený M. Kieconěm probíhal z podnětu zástavby proluky.
Archeologické výzkumy byly realizovány ve středové a zadní části parcely. Bohužel zde v podstatné části prostoru došlo k likvidací dochovaných původních terénů neohlášenými stavbami.
Vývoj prostoru
Šenkovní dům označený na indikační skice stabilního katastru z roku 1833 číslem 68 a nesoucí původně číslo 65, patřil mezi privilegované usedlosti nadané propinačním právem, tedy vařením a šenkováním piva, vína a pálenky. Jeho majitelé vystupují z anonymity během třicetileté války, kdy jej roku 1638 vlastnil řezník Andrys Sovka zvaný Vrbas. Tento muž patřil k přední městské honoraci o čemž může svědčit i to že byl v letech 1649-1667 ostravským purkmistrem. K roku 1717 zde žil zlatník Jan Železný a o třináct let později Matěj Žídek, opět řezník, který měl údajně poskytnout pozemek na stavbu kaple sv. Lukáše. V roce 1887 se ve zdech domu objevují první trhliny jako důsledek poddolování.
Archeologický výzkum poskytl několik poznatků k středověkému a případně časně novověkému vývoji. Nejstarší sídlištní objekt snad ještě z 13. století, který patrně zanikl požárem byl zachycen jen torzovitě a nelze jej přesněji interpretovat. Obdobně nejasné funkce je i výkop vanovitého průřezu, který byl někdy do počátku 14. století zaplněn nejspíše odpadem domácnosti (odřezky dřeva, uhlíky). Ve středověké části souvrství bylo identifikováno i zpevnění povrchu dřevěnými deskami příp. fošnami. Archeologický výzkum dále dokumentoval rozsáhlé požárové vrstvy, které mohou napovídat, že na parcele stála dřevo-hliněná zástavba. V dochovaných úsecích souvrství v zadní části městiště byly patrné stopy po vytrvalé snaze udržet povrch schůdný. Do prostoru bylo v rámci středověkého vývoje areálu nasypáno několik úrovní šterkového zpevnění.
Podobně jako v budově Staré radnice, dnes Ostravského muzea, se i zde objevilo zpevnění povrchu – pravděpodobně dvora – valounovou dlažbou usazenou v pískovém lůžku s drenážní funkcí. Asi i zde se do stavebního vývoje městiště zapsal velkým písmem rozsáhlý požár města roku 1556. Lze předpokládat, že dřevo-hliněný dům v přední nezkoumané části parcely shořel a na jeho místě byl pak vystavěn dům nový, tentokrát již z valné části kamenný – jak mohou napovídat odkryté kamenné pilíře s vynášecími pásy.
ZM
|
|
Výřez mapy stabilního katastru z roku 1833. Parcela domu 68 je zvýrazněna černým obtažením, rámcový areál výzkumu městiště je vyznačen barevnými plochami (hnědá – výzkum z roku 2004, modrá – výzkum z roku 2006). Mapový podklad převzat z: Majer D. (ed.) Král který létal, Ostrava 2011, s.111. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřičství a katastru. |
|
|
|
|
Polovina přeslenu, nalezen v druhotně přemístěných středověkých vrstvách, 14.-15. století, foto OM (ZM). |
Keramická kulička s důlky připomínajícími oči mohla sloužit jako hračka, nalezena v druhotně přemístěných středověkých vrstvách, 14.-15. století, foto OM (ZM) |
|
|
|
|
Část zdobené čelní vyhřívací stěny komorového kachle, původně zabudovaného v kachlových kamnech, nalezen ve spáleništním horizontu patrně souvisejícím s požárem Ostravy roku 1556, 1. polovina 16. století, foto OM (ZM). |
Část keramického hrnce, pochází z výplně zahloubeného snad částečně vydřeveného objektu, okolo 13./14. století, foto OM (ZM). |
|
|
|
| Kostěná sanice s vrtanými otvory pro dřevěné čepy, 14.-15. století, foto OM (V. Gřondělová). |
Odkazy na literaturu
Miloslav Kroček, Osudy a podoba měšťanských domů ve staré Ostravě II (pokračování), Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 23, 2007, s. 545-571.
Marek Kiecoň – Michal Zezula, Ostrava (k.ú. Moravská Ostrava, okr. Ostrava, Přehled výzkumů 48, 2007, s. 499-500.
František Kolář, Ostrava (k.ú. Moravská Ostrava, okr. Ostrava). Masarykovo náměstí 32, parcely č. 167/2, 166/1, Přehled výzkumů 46, 2005, s. 310-311.
Akce: Otevřít verzi pro tisk