PÁTEK 2. 10., 15.30 h | O kavárnách i osobnostech, které v nich tvořily a diskutovaly, s kurátory výstavy, historiky Evou Ševčíkovou a Jiřím Sochorkem. Výstava Ostravská kavárna představuje historii kaváren od přelomu 19. a 20. století až po současnost. Přibližuje je jako místa setkávání, architektonické fenomény i centra kulturního a společenského života. Návštěvníci a návštěvnice se dozvědí více o podobě legendárních podniků, jejich proměnách i osobnostech, které byly s kavárenským prostředím spojené. Kapacita prohlídky je 25 osob. Rezervace zdarma od 13. 9. 2026 na GoOut.
SOBOTA 3. 10., 10 h a 13 h | Fotoarchivem historických snímků Ostravského muzea s historikem Jiřím Sochorkem. Sbírka čítá tisíce snímků, na kterých lze sledovat proměny města, jeho ulic, známých staveb i podob bydlení v různých dobách. Autentické fotografie přibližují, jak se Ostrava postupně utvářela a měnila – od jednotlivých budov až po atmosféru jejích čtvrtí. Prohlídky se konají v 10:00 a ve 13:00. Kapacita každé prohlídky 6 osob. Rezervace zdarma od 13. 9. 2026 na GoOut.
ÚTERÝ 6. 10., 17 h | O proměnách lokální architektury a způsobu bydlení od 13. do 16. století s archeologem Zbyňkem Moravcem. Jak vypadaly domy, ve kterých žili obyvatelé středověké Ostravy? Co o jejich podobě, uspořádání a každodenním provozu prozradily archeologické výzkumy posledních desetiletí? Kapacita přednášky je 30 osob. Rezervace zdarma od 13. 9. 2026 na GoOut.
ÚTERÝ 6. 10., 16 h | Výběr ikonických předmětů 50. – 90. let ze sbírek Ostravského muzea s kurátorkou uměleckohistorických sbírek Monikou Piegerovou. Co dělalo domov domovem v druhé polovině 20. století? Výklad přiblíží materiály, technologie a tvary, které formovaly estetiku československých domácností, i nadčasový design, vybavení a technické vymoženosti tvořící pomyslné hvězdy tehdejších interiérů. Kapacita programu je 15 osob. Rezervace zdarma od 13. 9. 2026 na GoOut.
Iva Mrázková - Imaginární prostor
Akademická malířka a sochařka
Narozena v roce 1964 v Opavě, žije a pracuje v Lucembursku
Studium:
1978-82 - Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze
1983-89 - Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze obor textilní výtvarnictví
1987 - Stipendium na Akademii Pietra Vanucci, Perugia (I)
1992 - Stipendium na Cité Internationale des Arts, Paříž (F)
2006 - Stipendium lucemburského Ministerstva kultury na realizaci ocelových soch
Ocenění:
2009 - Jmenována „Rytířkou řádu za zásluhy“ (L)
2008 - Cena Petra Bezruče, Opava (CZ)
1993 - Cena kritiky, Bienále mladých, Esch/Alzette (L)
1992 - Cena pro mladé umělce,Salón CAL, Lucemburk (L)
- Čestné uznání, Salón Společnosti francouzských umělců, Grand Palais, Paříž (F)
1991 - Cena bienále a Cena kritiky, Bienále mladých, Esch/Alzette (L)
1989 - Cena rektora, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha (CZ)
1986 - Cena na Národní soutěži grafiky, Ostrava (CZ)
1980 - Zlatá Néhruova medaile, Mezinárodní Shankarova soutěž, New Delhi, Indie
Dílem Ivy Mrázkové, „světem s počátkem v čase a ohraničením v prostoru“ (Immanuel Kant) se prolíná několik jednotících prvků, prozrazujících neobyčejně pluralitní výtvarnou osobnost.
Proces hledání a utváření autonomním způsobem konstruovaného výtvarného prostoru modelově demonstruje originální konceptuálně-zobrazující prostředí, jehož je obecný formát kresby, malby či skulptury pouhým nuceně ohraničujícím modulem. V Iviných obrazech, skulpturách i objektech nacházíme navíc základní, jakoby apriorní tendenci k figuraci tvaru. Takto definovaná tvůrčí energie má v zásadě dvě úrovně – úroveň konkrétní a úroveň transcendentní, přičemž tato je spíše symbolem energie imaginárního člověka.
Vztah vnitřního a vnějšího v dílech Ivy Mrázkové a následná „flashback“ tohoto konfliktu, patrný zejména v Iviných velkoformátových obrazech (ale zdaleka nejen tam), vytvářený základní inklinací k architektonickému a konceptuálnímu vidění obrazové plochy, je velmi pregnantně stanoven především v dílech mladšího období Iviny tvorby. Skrze intuitivní znakové konstrukce skrytě definovaných symbolů a jejich významů sledujeme jakousi „piktomachii“ čistě malířských elementů, jakožto archetypálních základů tohoto výtvarného media. Společně s vývojem formální stránky Ivina díla je možno pozorovat postupnou precizaci zdánlivě neživých symbolologických hledisek, které se projevují, v souladu s instinktivním cítěním řádu, nejzřetelněji v souboru většiny mladších prací, které jsou základem naší výstavy, a to nezávisle na volbě výtvarného media.
Iva Mrázková svá díla vytváří striktně a vědomě na sedimentu paměti, jenž není ničím jiným, než pokorou před kontinuálním vývojem klasického umění. A součástí tohoto nekonečného, magického vývojového řetězce je Ivina tvorba v plném rozsahu své názorové a formální různorodosti. Také toto kriterium však může mít dva úhly pohledu. Prvním z nich je zřetelná vazba na kontinuální linii současného světového malířství, druhým pak poučené čerpání z klasických renesančních předloh, prozrazující touhu vnímavé duše pochopit podstatu výtvarného umění a s tímto poznáním následně vést dialog.
Typickým, přesto však divákem na první pohled obtížně uchopitelným, je v Ivině tvorbě ženský princip. Jeho přítomnost se odráží v kontrastu k existenciálním tématům a vyhraňuje se vůči surové hmotě i zdánlivě chladným architektonickým principům. V jejím podání je malířství jako konstrukce, a úloha malíře zde sugeruje úlohu architektura obrazové plochy.
Tyto pojmy samy o sobě prozrazují, že autorka cítí upřímnou potřebu dostát nárokům kladeným na malíře bez rozdílu epoch. Zmocňuje se při tom obdivuhodným způsobem jedné ze základních disciplín malířství, tedy kompozice, tím, že hledá i nalézá odpovědi na otázky po její funkci a podstatě.
Rodokmen prací Ivy Mrázkové je nicméně mnohem složitější. Fenomenologie obecně platné tenze vyvěrající ze samé prapodstaty výtvarného umění od prvopočátku – dvojvládí kresebného (lineárního) projevu, spolu se snahou co nejdokonaleji postihnout objem proměnným katalyzátorem (barvou), zajímá malířku sama o sobě. Primárním, fakticky však rozhodujícím faktorem, které stav a vývoj Iviny tvorby přímo určují, usměrňují a v sobě samém ihned hodnotí, je prostor.
Iva Mrázková je ve svém díle Davidem či spíše Dalilou bojující s uchopením malířského výrazu a objektu zobrazení... Její dílo je již nyní významným příspěvkem současnému evropskému malířství a potvrzuje nesmrtelnost klasického uměleckého media v obtížné době laciného přehodnocování uměleckých hodnot.
David Majer, historik umění Ostravského muzea
Samostatné výstavy:
2012 - Ostravské muzeum, Ostrava (CZ)
2011 - Dům kultury, Mersch (L)
- Kostel Sv. Václava, Praha (CZ)
- Lázně Klimkovice (CZ)
- Mediart, Lucemburk (L)
2010 - Městská galerie, Litomyšl (CZ)
- Národní lucemburský archív, Lucemburk (L)
2009 - Kulturní centrum Neumünster (L)
- Galerie Bří Špillarů, Domažlice (CZ)
2008 - Lucemburský dům, New York (USA)
- ArtKirchberg, LBLux, Lucemburk (L)
2007 - Galerie zámku Bourglinster (L)
- Oblastní galerie, Opole (PL)
2006 - Wernerův dům, Lucemburk (L)
- Západočeské muzeum, Plzeň (CZ)
2005 - Nostický palác, Praha (CZ)
2004 - Městská galerie, Esch/Alzette (L)
- Městská galerie, Krnov (CZ)
- Galerie LBLux, Lucemburk (L)
2003 - Galerie Clairefontaine, Lucemburk (L)
- Galerie Marcholt, Katowice (PL)
2001 - Městská galerie, Katowice (PL)
2000 - Galerie Clairefontaine, Lucemburk (L)
- Galerie Am Postdamer Platz, Berlín (D)
- Trienále grafiky, Chamalières (F)
1999 - Galerie Schweitzer, Lucemburk (L)
- Slezské muzeum, Opava (CZ)
- Galerie umění, Ostrava (CZ)
- Městská galerie, Karlovy Vary (CZ)
1998 - Mezinárodní divadlo, Frankfurt nad Mohanem (D)
1994 - Galerie Atalante, Evian (F)
- Galerie Schweitzer, Lucemburk (L)
1992 - Cité des Arts, Paříž (F)
1991 - Galerie La Cité, Lucemburk (L)
- Galerie L‘Angle Aigu, Brusel (B)
1990 - Artgallery, Gallup, New Mexico (USA)
- Galerie La Cité, Lucemburk
1988 - Studio Opava
Kolektivní výstavy:
2011 - Art&Light, Hesperange (L)
- Salón CAL, CarréRotondes, Lucemburk (L)
- Gartenschau, Kaiserslautern (D)
2010 - Salón CAL, CarréRotondes, Lucemburk (L)
2009 - NANO, Mezinárodní výstava soch, Junglinster (L)
2007 - Ernest-Pierre de Mansfeld, renesanční princ,
- Národní muzeum dějin a umění, Lucemburk (L)
2006 - Městská galerie, Saarbrücken (D)
- ARTTEX, Litovský Mikuláš (SK)
2005 - Kulturní centrum, Roth (D)
2004 - Clam-Gallasův palác, Praha (CZ)
- Galerie BCEE, Lucemburk (CZ)
2001 - Galerie Frederiksvaerk (DK)
2000 - Lucemburský dům, Brusel (B)
1999 - Knižní bienále, Martin (SK)
1998 - Veletrh ST‘ART, Štrasburk (F)
1996 - Bienále grafiky, Brno (CZ)
1994 - Salón Contemporaines, Paříž (F)
1992 - Salón Společnosti francouzských umělců, Paříž (F)
Zastoupení ve sbírkách:
Monaco Modern Art Museum, Monaco
Královská knihovna Alberta I., Brusel (B)
Sharjah Art Museum, Spojené Arabské Emiráty
Ministerstvo kultury, Lucembursko
Ministerstvo zahraničních věcí, Lucembursko
Národní knihovna, Lucembursko
Národní literární centrum, Lucembursko
Národní muzeum dějin a umění, Lucembursko
Městské muzeum, Lucemburk (L)
Státní banka a spořitelna, Lucembursko
Banka Dexia, Lucembursko
Banka LBLux, Lucembursko
Populární banka, Lucembursko
Ministerstvo zahraničních věcí, Česká republika
Západočeské muzeum, Plzeň (CZ)
Bibliografie:
Joseph-Paul Schneider: Iva Mrázková, Edice Galerie Schweitzer, 1994
Catherine Chevreux: Iva Mrázková, Edice Galerie Schweitzer, 1998
Lada Hubatová-Vacková: Iva Mrázková, Slezské muzeum Opava, 1999
Mariana Wathelet: Iva Mrázková, Edice Galerie Clairefontaine, 2003
Dr. Beate Reifenscheid: Prostor pro hru, LBLux Lucemburk, 2003
15 let malby- Iva Mrázková, Lucemburk, 2004
Lucemburské inspirace, Nostický palác Praha, 2005
Návštěvy v ateliérech, Edice Mediart Lucemburk, 2006
Ilustrace ke knihám:
2007 - Katja Rausch: Portréty slavných lucemburských žen, Edice Karà
2008 - Corinne Kohl-Crouzet: Přelet nad Lucemburkem
2009 - Jalel El Gharbi: Od mandle...k vínu..., glosář jednoho díla, Edice Velkovévodského institutu, Lucemburk
2010 - Corinne Kohl-Crouzet: Jan Lucemburský
- Corinne Kohl-Crouzet: Diekirch
2011 Corinne-Kohl-Crouzet: Záhady kněžny Ermesindy
Akce: Otevřít verzi pro tisk