Ostravské muzeum

Muzejní ulice

Archeologické výzkumy

2004 – archeologický výzkum vedený J. Střílkovou byl prováděn v souvislostí s rekonstrukcí Ostravského muzea

2009-2010 – archeologický výzkum vedený P. Malíkem a Z. Moravcem byl prováděn v souvislosti s rekonstrukcí vodovodu a kanalizace

Archeologické výzkumy souhrnně pokryly podstatnou část průběhu ulice. Sondy probíhaly od křížení s ulicí Pivovarskou až téměř na úroveň podloubí Ostravského muzea.

Prostor ulice ve středověku

Dnešní trasa ulice Muzejní navazuje na vytýčení, vyměřené patrně již zakladateli samotného města. V prvních letech a desetiletích existence městské obce, byl do prostoru ulice odhazován odpad – objevují se zde v poměrně značném množství části keramických nádob, odřezky dřev, odkrojky kůží nebo kosti zvířat. Povrch ulice tedy poměrně rychle narůstal a i když jej lidé na některých místech zpevnili deskami nebo fošnami, případně i kameny, nepostačovalo to.

Někdy na přelomu 13. a 14. století je povrch ulice nejspíše ve svém celém rozsahu vyložen říčními valouny. Měšťané je sesbírali pravděpodobně z koryta anebo náplav Ostravice. Tato dlažba byla ale záhy překryta humusovitou vrstvou a problém se schůdností komunikace opět vyhřezl. Obyvatelé města ulici nevyčistili, ale opět se snažili bahnité a snad i páchnoucí uloženiny překrýt dalším zpevněním. V první polovině 14. století přistoupili k vytvoření dřevěné struktury, která měla dlažbu nahradit. Ve středové a jihovýchodní partii komunikace byl nejprve do vrstvy bahna zapuštěn dřevěný rošt, který se opřel o starší valounovou dlažbu. Na něj pak byly vyskládány desky jedna vedle druhé, takže vytvářely dobře schůdný dřevěný chodník. Na výdřevu ulice opět naléhají humusovité uloženiny, které mají své těžiště vzniku rovněž ve 14. století. Péče o ulici tedy pokračovala obdobným způsobem jako v předchozích letech. Snad někdy na konci 14. a v průběhu& 15. století došlo k dalšímu zpevnění povrchu ulice valounovou dlažbou, lokálně též násypem štěrku promíchaného s pískem. V tomto období (především v& 15. století) byla již ulice zřejmě čištěna, neboť z této doby nebyly identifikovány žádné splachové či odpadní vrstvy. Následná dlažba se již ukazuje jako novověká snad z doby okolo přelomu 16. a 17. století.

Celkově lze shrnout, že boční uličce do níž nebyla přivrácena žádná čelní strana domů byla věnována značná pozornost a lze předpokládat, že musela být ve středověku komunikačně poměrně vytížena.

ZM

Plán zachycuje dochovanou strukturu zpevnění povrchu ulice formou dřevěného chodníku (soutisk plánů z výzkumů 2004 a 2010), sestavil ZM

Zachycení archeologicky zkoumané plochy na ulici Muzejní, zakreslil ZM	Fotografie dochované části dřevěného chodníku, 1. pol. 14. st., foto NPÚ, OM
Fotografie valounové dlažby, okolo 13/14. st., foto NPÚ, OM	Keramický koník, dětská hračka, okolo 13./14. st., kresba ZM
Keramický hrnec pocházející z humusovitých odpadních vrstev, 4. čtvrtina 13. st., foto ZM	Patrně ztracená železná podkova, 14. st., foto ZM

Odkazy na literaturu

František Kolář – Johana Střílková, Archeologický výzkum v prostorách Staré radnice, in: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 22, 2005, s. 455-472.

Zbyněk Moravec, Předstihový archeologický výzkum na Muzejní ulici v Ostravě, Badania archeologiczne na Górnym Śląsku i ziemiach pogranicznych w 2009-2010. Katowice 2012, s. 80-84.